Leipsche: sonda do dějin České Lípy a do příběhů jejich obyvatel
Po odsunu původního německého obyvatelstva mnoho českých měst jakoby ztratilo svou paměť. Ti, kteří ji znali, odešli – a ti, kteří přišli, o ni mnohdy neměli zájem. A když se nyní my, téměř osmdesát let po odsunu, snažíme zjistit, jaké to tehdy bylo… zjišťujeme, že mnohdy už není koho se zeptat.
Tomáš Cudlín, historik regionálního muzea v České Lípě, si byl velmi dobře vědom toho, že pokud se chce někoho zeptat na to, jak se žilo v České Lípě v meziválečném období a za druhé světové války, je nejvyšší čas to udělat. V letech 2018-2021 se tedy několikrát vypravil do Německa za posledními žijícími rodáky a pokusil se zaznamenat, co se ještě zaznamenat dalo. Že toho není málo, o tom svědčí kniha Leipsche, jejíž vydání jsme podpořili v české i německé jazykové mutaci.
V čem se jeho dílo liší od jiných knih, podobně mapujících historii místa na základě oral history? Tomáš Cudlín velmi pečlivě zasazuje vyprávění pamětníků do širšího kontextu dějin tehdejšího Československa. Přináší řadu dobových a ilustrativních fotografií, které se mu podařilo najít, a dokonce několik literárních textů pamětníků samotných. Kromě toho ale také důkladně popisuje proces, jak rozhovory vznikaly: jak kontaktování a komunikace s pamětníky probíhaly, jaké faktory jeho práci ovlivňovaly. Nad takovým pojetím jásá nejen odborník, ale také laik: ten má totiž jen málokdy možnost nahlédnout do pozadí podobných výzkumů a představit si, co přesně obnáší.
Paměť mnoha českých obcí s německou historií je zraněná nejenom tím, že není, koho se zeptat – ale také tím, že není, kdo by se ptal. Česká Lípa a její obyvatelé se mohou těšit a čerpat z toho, že Tomáš Cidlina neváhal vynaložit ohromné množství energie, aby se (i v zastoupení ostatních) ještě zeptat stihnul…
